NEJM March 24, 2022

Transtuzumab deruxtekan vs. transtuzumab emtansin v léčbě rakoviny prsu

Trastuzumab emtansin (TE) je v současné době využíván jako standardní léčba u pacientů s metastatickou rakovinou prsu pozitivní na HER2 (human epidermal growth factor receptor 2), u nichž došlo k progresi po kombinované léčbě s použitím anti-HER2 a taxanu.
Autoři vytvořili multicentrickou studii fáze 3, v níž se určovala účinnost a bezpečnost transtuzumab deruxtekanu (TD) v porovnání s TE u pacientů, kteří nezareagovali na léčbu transtuzumabem a taxanem. Primárním výstupem bylo přežití bez progrese, sekundárním bylo celkové přežití, objektivní odpověď a bezpečnost. Studie se účastnilo 524 pacientů. Dvanácti měsíců bez progrese se dožilo 75,8 % pacientů s TD a 34,1 % pacientů s TE. Celkové procento přeživších 12 měsíců bylo 94,1 % vs. 85,9 %. Celková odpověď na léčbu (kompletní i částečná) byla zaznamenána u 79,7 % vs. 34,2 %. Incidence nežádoucích účinků léčby (všech závažností) byla 98,1 % vs. 88,6 %. Nežádoucí účinky grade 3 a 4 se vyskytly u 45,1 % vs. 39,8 % pacientů. Intersticiální plicní nemoc se vyskytla u 10,5 % vs. 1,9 % pacientů. Závažnost byla do grade 3. Mezi pacienty s HER-2 pozitivní metastatickou rakovinou prsu, kteří byli předtím léčeni kombinací transtuzumabu a taxanu, bylo riziko progrese a úmrtí nižší u těch, kteří byli léčeni TD v porovnání s pacienty, kteří dostávali TE. Léčba TD byla spojená s vyšším výskytem plicních reakcí.

https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2115022

Účinnost jedna dávka lipozomálního amfotericinu B v léčbě kryptokokové meningitidy

Kryptokoková meningitida je hlavní příčinou úmrtí u osob s HIV ze subsaharské Afriky. Autoři u těchto pacientů zjišťovali účinnost podání jedné vysoké dávky lipozomálního amfotericinu. Byla vytvořena randomizovaná studie, kdy pacienti (844) byli rozděleni 1:1. Dostali buď vysokou dávku lipozomálního amfotericinu B (LAB) + 14 dní užívali flucytosin a flukonazol, nebo byli léčeni standardním postupem, tj. amfotericin B deoxycholát (ABD) + flucytosin po dobu 7 dní a následně flukonazol na 7 dní. Primárním výstupem byla úmrtí do 10 týdnů. Účinnost LAB byla hodnocena, pokud byla alespoň o 10 % vyšší než u standardní léčby. Po 10 týdnech bylo reportováno 101 úmrtí (24,8 %) ve skupině s LAB a 117 (28,7 %) ve skupině s ABD. Rozdíl tedy činil 3,9 %. Clearance houby z mozkomíšního moku byla u LAB -0,4 log/10 colony forming units (CFU)/ml/den u LAB a -0,42 log/10 CFU/ml/den u ABD. Méně nežádoucích účinků grade 3 a 4 se vyskytlo u LAB (50 % vs. 62,3 %). Výsledky ukazují, že jedna vysoká dávka LAB není účinnější než standardní léčba. Má však méně nežádoucích účinků.
https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2111904

Bibliografické údaje: