The Journal of Immunology

Antigen perzistující v plicních makrofázích udržuje rezidentní paměťové CD8 T lymfocyty

Plicní rezidentní paměťové T lymfocyty jsou důležité pro ochranu před respiračními viry. Postupně však jejich počet klesá, což snižuje také účinky vakcinace. V nedávných studiích s vakcínami s adenovirovými vektory se ukázalo, že mohou udržet počty ochranných rezidentních paměťových CD8 T lymfocytů po dlouhou dobu. Autoři zjistili, že imunizace myší vakcínou z adenovirového nosiče sérotypu 5 exprimujícího chřipkový (A/Puerto Rico/8/34) nukleoprotein (AdNP) vytváří dlouhožijící paměťové CD8 T lymfocyty, které se transkripčně neliší od těch, které vznikají při kontaktu s chřipkovým virem. Dále zjistili, že CD4 T lymfocyty podporují dlouhodobé udržení CD8 T lymfocytů indukovaných AdNP. Důležitou roli v tom hrají alveolární makrofágy, které jsou zdrojem perzistentních NP antigenů po imunizaci AdNP. Deplece makrofágů po imunizaci vedla ke snížení počtu specifických CD8 T lymfocytů v dýchacích cestách.
https://www.jimmunol.org/content/209/9/1778

Zvýšení vnímavosti na IFN agresivními buňkami chronické lymfocytární leukémie

Interferony typu I (IFN I) se vytvářejí, pokud je buňka ve stresu. Nádorové buňky jsou ve stálém stresovém stavu, ale jejich INF I odpověď je komplexní a není doposud přesně popsána. Autoři zjišťovali roli autokrinního IFN I v buňkách lidské chronické lymfocytární leukémie (CLL). CLL buňky vytvářejí nízké množství IFN skrz aktivaci signálních cest spojených s TANK vážící kinázou 1. Kultivace CLL buněk s anifrolumabem, protilátkou neutralizující IFNAR1 (Interferon Alpha and Beta Receptor Subunit 1), vedla k různě vyjádřenému snížení proteinů STAT1 a STAT2 spolu s geny stimulovanými IFN, které odrážejí aktivaci IFN. Dále autoři použili pacientské CLL buňky. Pacienti byli rozdělení do dvou skupin na základě odpovědi CLL buněk na anifrolumab. Vzorky spojené s agresivnějším klinickým chováním byly charakterizované nemutovanými IGHV geny spolu s vysokou expresí CD38 a p-Brutonovy tyrozinkinázy, odpovídaly na nízké množství IFN. Tato reakce byla zcela zablokována anifrolumabem. Vzorky s indolentnějším chováním nebyly anifrolumabem ovlivněny, neboť nebyly k působení IFN vnímavé. Přecitlivělost na IFN byla spojena s vyšší expresí proteinů IFNAR1, MX1, STAT1 a STAT2 a nižší aktivitou negativních regulačních tyrozinfosfatáz. Autokrinní IFN chránil citlivé CLL buňky před stresujícím prostředím tkáňových kultur a účinky terapeutických léků, jako jsou ibrutinib a venetoklax. Tato zjištění naznačují, že hypersenzitivita CLL buněk vůči IFN může podporovat jejich agresivní klinické chování. Specifická blokáda signalizace IFN může zlepšit výsledky u pacientů s CLL s vyšším rizikem onemocnění.
https://www.jimmunol.org/content/209/9/1662

Bibliografické údaje: