The Journal of Immunology

Selektivní inhibice interakce mezi SARS-CoV-2 spike proteinem S1 a ACE2 pomocí peptidu SPIDAR indukuje protizánětlivou terapeutickou odpověď

Virus SARS-CoV-2 je původcem onemocnění, které se projevuje v různé tíži, od mírných forem po formy těžké, vyžadující hospitalizaci. U těchto pacientů dochází k cytokinové bouři s výraznou zánětlivou odpovědí. Podávané protizánětlivé léky jsou sice schopné mírnit zánět, ale často způsobují imunosupresi. Pro vstup do buněk využívá SARS-CoV-2 enzym ACE2 (angiotensin-konvertující enzym 2) a zacílení na tuto vazbu by mohlo zmírnit zánět.
Autoři studie využili hexapeptid SPIDAR (spike S1–interacting domain of ACE2 receptor). Tato látka v pokusech in vitro na lidských plicních buňkách snižovala expresi prozánětlivých molekul po aktivaci pseudotypem SARS-CoV-2, ale ne po stimulaci VSV (virus vezikulární stomatitidy). Nemutovaný SPIDAR, na rozdíl od mutovaného, inhiboval spikem indukovanou aktivaci transkripčního faktoru NF-κB a expresi IL-6 a IL-1β lidskými plicními buňkami. SPIDAR však nedokázal redukovat aktivaci NF-κB indukovanou TNF-α, HIV-1 Tat a virovou dsRNA napodobující polyinosinickou-polycystidylickou kyselinu. To ukazuje, že má SPIDAR velmi specifickou aktivitu. SPIDAR také brání asociaci mezi ACE2 a spikem S1, což inhibovalo vstup pseudotypu SARS-CoV-2 do embryonálních ledvinných buněk exprimujících ACE2. To neplatilo pro VSV. Intranazální léčba SPIDAR inhibovala aktivaci NF-κB, chránila plíce, redukovala horečku, zlepšovala srdeční funkce a zvyšovala lokomoční aktivitu u S1 intoxikovaných myší. Selektivní zacílení na interakci mezi S1 a ACE2 může být vhodným přístupem v léčbě COVID-19.
https://www.jimmunol.org/content/207/10/2521

Plicní rezidentní T lymfocyty vzniklé po infekci SARS-CoV-2 neposkytují ochranu před sekundární infekcí

Imunita k plicní infekci vyžaduje aktivaci plicních rezidentních T lymfocytů, které následněposkytují ochranu proti sekundární infekci. Zatím se nezjišťovalo, zda jsou u osob po SARS-CoV-2 přítomné tkáňově-rezidentní T lymfocyty. Autoři využili subletální myší model COVID-19 a zjišťovali, zda SARS-CoV-2 infekce potencuje antigen specifické plicní rezidentní CD4+ a CD8+ T lymfocytární odpověď a zda tyto buňky chrání před sekundární infekcí. S protein specifické T lymfocyty byly přítomné jak v plicích, tak v krevním oběhu. M a N protein specifické T lymfocyty byly detekovatelné pouze jako rezidentní. Adoptivní transfer T lymfocytů z myší, které prodělaly infekci SARS-CoV-2, neochránil naivní myši před infekcí. Data naznačují, že rezidentní T lymfocyty vzniklé po vystavení SARS-CoV-2 nejsou schopné vytvořit protektivní imunitu.
https://www.jimmunol.org/content/207/10/2399

Bibliografické údaje: