The Journal of Immunology

Ztráta H3K27 histonové deacetylázy Utx v T lymfocytech zhoršuje alergickou kontaktní dermatitidu

Patogeneze alergické kontaktní dermatitidy (AKD) je zprostředkovaná antigenem specifickými T lymfocyty, a to jak efektorovými, tak regulačními. Diferenciace a funkce těchto T lymfocytů je epigeneticky regulována skrze metylaci DNA a histonovou modifikaci.
V této studii se autoři zaměřili na vliv metylace histonu H3K27 na vývoj AKD. U savců byly identifikovány dvě demetylázy, a to Utx a jmjd3. Byly využity myší modely, Utx deficitní myši a jmjd3 deficitní myši. Na rozdíl od kontrolních a jmj3 deficitních myší měly Utx deficitní myši závažné příznaky AKD. Utx myši s AKD měly pokožku masivně infiltrovanou myeloidními buňkami, tj. neutrofily a dendritickými buňkami. Navíc se podařilo zjistit, že CD4+ T lymfocyty v drénujících uzlinách produkovaly vyšší množství prozánětlivých cytokinů, stejně tak CD8+ T lymfocyty v kůži. Naopak byl patrný pokles regulačních T lymfocytů jak v uzlinách, tak v kůži. Regulační T lymfocyty také exprimovaly méně CCR4 (kožní trofický chemokinový receptor) v porovnání s kontrolami. Výsledky dokazují, že Utx je zapojená do regulace patogeneze AKD.

https://www.jimmunol.org/content/207/9/2223

MHC II ubiquitinace reguluje funkce dendritických buněk a imunitu

MHC II (hlavní histokompatibilní komplex) je důležitý pro prezentování antigenu dendritickými buňkami CD4+ T lymfocytům. Množství MHC II s antigenem na povrchu buňky je regulováno ubiquitinací. Autoři sledovali, jak MHC II ubiquitinace ovlivňuje imunitu. K tomu použili MHC IIKRKI/KI myši, které exprimují mutantní molekuly MHC II, které nelze ubiquitinovat. Ve slezině myší byl snížený počet konvenčních (c) i plazmacytoidních dendritických buněk (pDC). Zbývající DC měly změněný fenotyp. Pohlcení antigenu, endozomální pH a aktivita katepsinové proteázy nebyly narušeny, ale cDC produkovaly vyšší množství prozánětlivých cytokinů a měly defekt v proteolýze antigenu. Imunizace myší byla provázená narušenou prezentací solubilních, s buňkami asociovaných a na DC zacílených antigenů, a to jak na MHC II, tak MHC I. To bylo spojené s poklesem odpovědi Th lymfocytů a s narušením funkcí cytotoxických T lymfocytů. Po imunizaci nedošlo k vyvolání odpovědi folikulárních T lymfocytů a produkce protilátek byla velmi nízká. Výsledky napovídají, že ubiquitinace MHC II v DC má vliv na homeostázu, fenotyp, produkci cytokinů a proteolýzu antigenu, což se negativně projeví na funkcích T lymfocytů a tvorbě protilátek.
https://www.jimmunol.org/content/207/9/2255

Bibliografické údaje: