The Journal of Immunology January 15, 2020

Fibrinogen je specifický spouštěč cytolytické eozinofilní degranulace

V zánětem postižené tkání jsou často nalézány intaktní eozinofilní granule, ale ne eozinofily. Eozinofily jsou zajímavě spojené s fibrinogenem a tkáňovou remodelací. Fibrinogen je komplexní glykoprotein s regulační rolí v zástavě krvácení, vývoji nádorů, hojení ran a aterogenezi. Zatím nebyla popsána funkční linka mezi eozinofily a fibrinogenem. Autoři testovali IL-4 primed myší z kostní dřeně získané a lidské z krve získané eozinofily, a to jejich aktivitu namířenou proti FITC označenému fibrinogenovému substrátu. Interakce mezi „skafoldem“ a adherujícími eozinofily byla kvantifikována. Eozinofily byly označeny, aby se vizualizovala jejich granula. Oba typy eozinofilů měly vysokou adhezitivu a dokázaly degradovat cca 27 % plochy substrátu. To bylo spojené s uvolněním granulí a expresí integrinu CD11b. Autoři zjistili, že fibrinogenové proteolytické štěpení se odehrává v přítomnosti eozinofilní peroxidázy, MBP a fibrin alfa, beta a gama řetězců. Aktivita eozinofilů byla závislá na jejich adhezi. Pokud byl zablokován CD11b, došlo k redukci adheze, degranulace i fibrinogenolýzy. Adherované eozinofily nevykazovaly proteolytickou aktivitu proti kolagennímu substrátu. Cytolytická degranulace byla definována jako ztráta membránové integrity, buněčná smrt a přítomnosti volných granulí. Pomocí TEM zobrazení se zjistilo, že pouze eozinofily exponované fibrinogenu prošly tímto procesem. Výsledky ukazují, že fibrinogen je specifických spouštěčem cytolytické eozinofilní degranulace, což má implikace také v klinice.
https://www.jimmunol.org/content/204/2/438

Self-antigeny na lipozomových částicích nad určitou epitopovou denzitu stimulují produkci i přesmyk autoreaktivních protilátek z IgM na IgG, a to nezávisle na Th lymfocytech

Denzita epitopů má výrazný vliv na B lymfocytární odpověď. Zatím nebyl popsán mechanismus, který za tímto efektem stojí. Autoři tedy sledovali roli epitopové denzity a pro tento účel vytvořili lipozomální částice stejné velikosti jako virus, které představovaly model self-antigenního peptidu v určité povrchové denzitě. Pro pokus byly použity myši, které byly imunizovány těmito částicemi s různou denzitou autoantigenů a zjišťovala se exprese IgM a přesmyk do tvorby IgG1, IgG2b a IgG3 autoreaktivních protilátek. U myší s KO genem pro funkční TCR nebo MHC II na B lymfocytech měly lipozomové částice také vliv na tvorbu všech sledovaných imunoglobulinů. Byly tvořeny stejně jako u wild-type myší, což naznačuje, že není potřeba kooperace s T lymfocyty. Titr IgG u wild-typy myší mohl vzrůst až 200x, pokud byl lipozomový nosič vyměněn za bakteriofág Qbeta-virus like částici se stejnou denzitou antigenů. Toto zvýšení však nebylo téměř zachytitelné u myší s KO TCR nebo MHC II na B lymfocytech. Denzita epitopů nad určitou hranici je spouštěčem sekrece autoreaktivních imunoglobulinů in vitro a není potřeba aktivace T lymfocyty. Výjimečná imunogenicity Qbeta virus-like částic naopak z velké části závisela na efektivní aktivaci T lymfocytů a následné aktivaci B lymfocytů.
https://www.jimmunol.org/content/204/2/335

Bibliografické údaje: