NEJM

Terapie inhalačním molgramostimem u autoimunitní plicní alveolární proteinózy

Autoimunitní plicní alveolární proteinóza (aPAP) je vzácné onemocnění charakterizované progresivní kumulací surfaktantu a hypoxémií. Je způsobeno narušením signalizace zprostředkované faktorem stimulujícím kolonie granulocytů a makrofágů (GM-CSF), která je nezbytná pro odstranění surfaktantu makrofágy.
Tato studie testovala účinnost a bezpečnosti inhalačního GM-CSF. Studie se účastnilo 138 pacientů s aPAP rozdělených do 3 skupin: kontinuální podávání molgramostimu (46), intermitentní podávání (45) a placebo (47). Primárním sledovaným parametrem byla alveolo-arteriální diference kyslíku (A-aDO2) po 24 týdnech.
U pacientů s kontinuálním podáváním molgramostimu došlo k nejvýraznějšímu zlepšení v porovnání s placebem (-12,8 mmHg vs. -6,6 mmHg). Tito pacienti měli také lepší skóre v St. George’s Respiratory Questionnaire, rozdíl byl -7,4 bodů. Kontinuální podávání bylo také účinnější než intermitentní. Procento pacientů s nežádoucími účinky bylo stejné ve všech skupinách. Ve skupině s kontinuální inhalací molgramostimu byl zaznamenán pouze vyšší výskyt bolesti na hrudi.
U pacientů s aPAP vede denní podávání inhalačního molgramostimu ke zlepšení přenosu plynů v plicích a zlepšení celkového zdraví v porovnání s placebem.

https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1913590


Anti-Siglec-8 protilátka v léčbě eosinofilní gastritidy a duodenitidy

Eosinofilní gastritida a duodenitida je spojená s kumulací eozinofilů v mukóze. Zánět je spojen s řadou příznaků a snižuje kvalitu života. Zatím není žádná účinná léčba. K patogenezi přitom mohou přispívat také mastocyty. V této studii autoři využili jako léčbu protilátku proti Siglec-8 (AK002, lirentelimab), jejíž podávání vede k depleci eozinofilů i mastocytů.
Do 2. fáze výzkumné studie bylo zapojeno 65 pacientů, kteří byli randomizováni do 3 skupin: 43 pacientů dostávalo AK002 (1 : 1 nízká a vysoká dávka) a 22 placebo. Primárním sledovaným parametrem byla změna počtu eosinofilů po 2 týdnech od poslední dávky. Sekundárním parametrem byla odpověď na léčbu, redukce symptomů.
Průměrná změna počtu eosinofilů v kombinované skupina s AK002 byla 86 %, zatímco u placeba 9 %. Odpověď na léčbu byla zachycena u 63 % pacientů s AK002 a u 5 % pacientů s placebem. Průměrná změna v celkových symptomech byla u AK002 -48 % a u placeba -22 %. Nežádoucí účinky se vyskytovaly ve všech skupinách shodně. U pacientů s AK002 byl vyšší výskyt reakcí spojených s infuzním podáním léku.
Pro pacienty s eosinofilní gastritidou nebo duodenitidou je AK002 přínosem. Redukuje jak počty eozinofilů, tak symptomy.
https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2012047

Bibliografické údaje: