Medindex pro lékaře Časopisy: novinky Časopisy NEJM

NEJM

NEJM

03.10.2019

Ligelizumab v léčbě chronické spontánní urtiky

Většina pacientů s chronickou spontánní urtikou u přes léčbu nedosáhnou úplné kontroly nemoci. Ligelizumab je další generace vysoce afinních monoklonálních anti-IgE protilátek. Data týkající se účinnosti a bezpečnosti ligelizumabu v porovnání s omalizumebem a placebem u pacientů se středně těžkou až těžkou chronickou spontánní urtikou, kteří plně nereagují na histaminika, zatím nebyla dostupná.
Autoři vytvořili fázi 2b studie, do níž bylo zařazeno 382 pacientů. Ti byli náhodně rozdělení do skupin s ligelizumebem 24 mg, 72 mg, 240 mg, s omalizumabem 300 mg nebo placebo. Léky byly aplikovány každé 4 týdny s.c. po dobu 20 týdnů, nebo byla podána jedna dávka 120 mg ligelizumabu.
Hodnotily se symptomy jako výsev kopřivky, svědění, angioedém. Sledoval se dávkově dependentní vztah kontroly nad urtikou. Primárním výstupem byla odpověď na léčbu po 12 týdnech. Kompletní kontrola symptomů a také bezpečnost.
Po 12 týdnech dosáhlo plné kontroly nad urtikou 30 % pacientů s 24 mg ligelizumabu, 51 % se 72 mg a 42 % s 240 mg. U omalizumabu dosáhlo kompletní kontroly 26 % pacientů a u placeba žádný účastník studie. Bezpečnost ligelizumabu je srovnatelná a omalizumabem.
U léčby ligelizumabem je vyšší procento pacientů, u kterých je dotažena úplná kontrola příznaků chronické spontánní urtiky, v porovnání s omalizumabem nebo placebem.
https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1900408

Bibliografické údaje:

Titul: VOL. 381 NO. 14
Vydavatel: Massachusetts Medical Society
ISBN: 1533-4406
Odkaz na stránky: https://www.nejm.org/toc/nejm/381/14