JID

CD39+ fibroblasty zvyšují aktivaci myofibroblastů podporou sekrece IL-11 v hypertrofických jizvách

Fibroblasty (Fb) jsou zapojené do tvorby hypertrofických jizev (HTS). Fb jsou značně heterogenní skupinou, proto autoři provedli screening čtyř subsetů Fb v HTS (CD26+, CD36+, FAP+, CD39+). Subpopulace CD39+ byla výrazně vyšší v HTS a korelovala se závažností HTS. Transkripční analýzou CD39+ a CD39– Fb z HTS se zjistilo, že CD39+ produkují vyšší množství interleukinu 11 (IL-11) a jeho koncentrace je také vyšší v HTS. V in vitro studii se podařilo zjistit, že zvýšená produkce IL-11 je indukovaná TGF-β1, který navíc stimuluje také expresi CD39. Tím udržuje fenotyp CD39+, který produkuje vyšší množství IL-11, na které však odpovídá méně než CD39–. Dále se zjistilo, že IL-11 facilituje aktivaci myofibroblastů a produkci extracelulární matrix jak CD39+, tak CD39– Fb. Inhibitor CD39 dokázal efektivně snižovat tvorbu jizev vyvolaných roztažením a tlumit fibrózu kůže vyvolanou bleomycinem. To naznačuje, že je možné zasáhnout proti tvorbě HTS pomocí inhibice CD39+ fibroblastů.

https://www.jidonline.org/article/S0022-202X(21)02210-7/fulltext

Systémová náhrada chybějícího kolagenu VII jako možná léčba pokročilé recesivní dystrofické epidermolysis bullosa

Recesivní dystrofická epidermolysis bullosa (RDEB) je puchýřnaté, geneticky podmíněné onemocnění, které je spojené s progresivní multiorgánovou fibrózou. RDEB způsobuje bialelní mutace COL7A1 genu, který kóduje extracelulární matrixový protein kolagen VII (C7), který je nezbytný pro epidermálně-dermální adherenci. C7 však není pouze strukturní protein, ale má mnoho funkcí, včetně regulace TGF-β biodostupnosti a inhibice jizvení pokožky. Nitrožilní podání rekombinantního C7 (rC7) myším vedlo ke snížení neonatální letality u myší s deficitem C7. V této studii autoři využili myší model dospělé RDEB. Myši byly léčeny rC7, který se již po jedné infuzi kumuloval v zóně bazální membrány mnoha orgánů. Intravenózní injekce rC7 aplikované po 14 dnech po dobu 7 týdnů zmírnily u nemocných myší fibrotické procesy v kůži i oku. Tento fibrózu zpomalující účinek byl spojen se snížením signalizace TGF-β. rC7 se inkorporoval také do dermálně-epidermálního spojení kůže, a tím se výrazně zlepšilo hojení ran a zároveň se omezila dermálně-epidermální separace. U myší bylo podávání rC7 dobře tolerováno. Preklinické výsledky naznačují, že opakované nitrožilní podávání rC7 by mohlo být vhodnou léčbou pacientů s RDEB.
https://www.jidonline.org/article/S0022-202X(21)02273-9/fulltext

Bibliografické údaje: