JID

Topická aplikace stabilizátoru mastocytů zlepšuje narušené hojení diabetických ran

Narušené hojení diabetický ran, diabetické nohy je velký problém, který může vést až k amputaci. Mastocyty regulují hojení ran u diabetiků. Autoři vytvořili indol-karboxamidový typ stabilizátorů mastocytů MCS-01, u něhož se potvrdily účinky inhibující degranulaci mastocytů. Autoři jej pak použili na alginátový obvaz, z nějž se řízeně uvolňuje daná látka. Pokud provedli na diabetických myších. Topická aplikace urychlila hojení ran v porovnání s podáváním systémových stabilizátorů mastocytů. MCS-01 alteruje fenotyp makrofágů, podporuje klasickou aktivační polarizaci. Analýza transkriptomu z rány léčené MCS-01 vs. placebo prokázala, že MCS-01 výrazně moduluje mRNA a miRNA profil diabetických ran. Je stimulována cesta spojená s akutním zánětem a migrací imunitních buněk a aktivací NF-kappaB. Single-cell RNA sekvenační analýza 6154 buněk z poraněných a neporaněných myší odhalila, že MCS-01 primárně alteruje expresi genů mastocytů, monocytů a keratinocytů. Studie tedy dokládá, že hojení diabetických ran může být pozitivně ovlivněno topickou aplikací stabilizátorů mastocytů.
https://www.jidonline.org/article/S0022-202X(19)33240-3/fulltext


Somatické mozaikové mutace NLRP3 a aktivace inflamasomů u pozdně nastupující chronické urtiky

Chronická urtika je častým kožním onemocněním, které vyvolávají různé podněty. Při absenci fyzických spouštěčů mluvíme o idiopatické nebo spontánní urtice. Autoři se snažili identifikovat molekulární a celulární základ této nemoci u 2 nepříbuzných pacientů nad 60 let, kteří měli urtiku cca 20 let a byla rezistentní ke standardní léčbě. Urtika byla v terénu systémového zánětu. U obou pacientů se provedlo sekvenování k identifikaci somatickým mozaikových mutací v genu NLRP3, tj. gen kódující klíčový komponent inflamasomu. Byly testovány různé buněčné typy obou pacientů a zjistilo se, že navzdory pozdnímu nástupu nemoci byly nalezeny mutace NLRP3, které nebyly omezeny pouze na myelomonocytární buňky. Získaná data svědčí spíš pro to, že mutace se objevily velmi časně během embryonálního vývoje. Ve funkčních studiích byly identifikovány mutace in-frame delece a rekurentní NLRP3 missense mutace, která má gain-of-function efekt na aktivaci NLRP3 inflamasomu. Kompletní remise bylo dosaženo u obou pacientů při podávání antagonistů IL-1 receptorů. Studie tedy odhalila, že u pozdního nástupu chronické urtiky je vhodné hledat autoinflamatorní markery a somatické mozaikové mutace v NLRP3. Odhalení příčiny může vést ke zlepšení péče.
https://www.jidonline.org/article/S0022-202X(19)33216-6/fulltext

Bibliografické údaje: