Blood

TET2 deficit vede k CSF závislé klonální expanzi dysfunčnícherytroidních progenitorů

Myelodysplatický syndrom (MDS) patří mezi klonální poruchy hematopoetické kmenové buňky, což vede k inefektivní hematopoéze. U pacientů je často anémie, ale molekulární mechanismus dyserytropoézy nebyl doposud znám. Nedávné studie odhalily, že heterozygotní loss-of- mutace DNA deoxygenázy TET2 je jednou z nejčastějších mutací u MDS a že deficit TET2 narušuje erytroidní diferenciaci. TET2 deficit v časné fázi vede k proliferaci závislé na SCF (stem cell factor) a narušení diferenciace CFU-E (colony-forming unit-erythroid) buněk. Tento stav může být zvrácen k normálu inhibitorem c-Kit. U MDS totiž dochází ke zvýšené fosforylaci c-Kit a snížené expresi fosfatázy SHP-1, což je negativní regulátor c-Kit. V dalších stadiích je TET2 deficit spojený s akumulací progenitorů, které exprimují povrchové markery typické pro normální CFU-E buňky, ale funkčně nejsou shodné. V porovnání s normálními CFU-E buňkami, které vyžadují k proliferaci EO, potřebují ty u TET2 deficitu SCF a EPO, navíc mají narušenou diferenciaci. Autoři určili specifickou populaci progenitorů s markery normálních CFU-E, marker CFU-E. U těchto buněk je zvýšená exprese AXL, což vede k nárůstu aktivace AKT a ERK. Navíc alterovaná proliferace a diferenciace je částečně obnovena AXL inhibitorem. Výsledky dokládají, že TET2 hraje důležitou roli v erytropoéze.
http://www.bloodjournal.org/content/132/22/2406


EBV/LMP-specifické T lymfocyty udrží remisi u T a B lymfocytárních lymfomů asociovaných s EBV po transplantaci kostní dřeně

Autologní T lymfocyty cílící na LMP (Ebstein-Barr virus latent membrane proteins) jsou bezpečné a účinné v léčbě pacientů s typem 2 latency-EBV asociovaných lymfomů, u nichž selhává tradiční léčba, včetně vysokodávkové chemoterapie následované podáním autologních kmenových buněk. Bezpečnost a účinnost alogenních z dárců získaných LMP-specifických T lymfocytů (LMP-Ts) zatím nebyla určována u pacientů, kteří podstoupili alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk (HSCT). To se snažila napravit tato studie, v níž bylo 26 pacientů, kteří podstoupili HSCT kvůli EBV asociovaným NK buněčným/T/B lymfocytárním lymfomům. 7 pacientů dostalo LMP-Ts jako terapii u aktivní nemoci, 19 vysoce rizikových pacientů bylo léčeno adjuvantní terapií. Nebyla zaznamenána žádná okamžitá s infuzí spojená toxicita, vyskytl se pouze 1 případ dávkově-limitující toxicity potenciálně spojené s T lymfocytární infuzí. 2leté přežití bylo u 68 % pacientů. 2leté přežití bylo u 78 % pacientů, které byli léčení T lymfocytární terapií v kompletní remisi po alogenní HSCT. Pacienti s B lymfocytární nemocí (10) měli 2leté přežití 80 %,u pacientů s T lymfocytárními nemocemi to bylo 60 %.To znamená, že celkově došlo u pacientů zlepšení o 30−50 % v porovnání s publikovaným posttransplantačními výsledky. Studií se prokázalo, že dárcovské LMP-Ts jsou bezpečné a efektivní terapií, která funguje jako prevence relapsu po transplantaci u pacientů s lymfomy asociovanými s EBV po HSCT.
http://www.bloodjournal.org/content/132/22/2351

Bibliografické údaje: