BBMT November 2020

Vliv ruxolitinibu na plicní funkce po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk

Ruxolitinib je selektivní inhibitor Janusovy kinázy (JAK 1/2), který se v nedávné době začal využívat k léčbě na steroidy nereagující reakce štěpu proti hostiteli (GvHD, Graft versus host disease) po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk, hlavně v případě těžké kožní GvHD. V této studii se autoři změřili na narušené plicní funkce u těžké kožní chronické GvHD, kdy dochází ke vzniku obliterující bronchiolitidy (OB) nebo restrikční plicní nemoci (RLD). Doposud žádná léčba nevedla ke zlepšení plicních funkcí. Retrospektivně se autorům podařilo zhodnotit vliv ruxolitinibu na plicní funkce v kohortě 70 pacientů s diagnostikovanou kožní sklerotizující GvHD. Celkem 36 pacientů užívalo ruxolitinib. Medián sledování byl 46 měsíců. Pacienti byli postiženi RLD nebo OB. U pacientů nezávisle na užívané léčbě docházelo v průběhu sledovaného období ke zhoršování plicních funkcí. Trajektorie poklesu FEV1 (objem vzduchu vydechnutý s největším úsilím za 1. sekundu po maximální nádechu) byla v obou skupinách shodná. Výsledky tedy naznačují, že ruxolitinib sice může mít pozitivní vliv na kožní projevy GvHD, ale nikoli na plicní funkce.
https://www.bbmt.org/article/S1083-8791(20)30465-1/fulltext


Anaerobní antibiotika a riziko reakce štěpu proti hostiteli po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk

Určité druhy anaerobních bakterií jsou důležité pro udržení střevních bariérových funkcí a imunitní tolerance a mohou tedy ovlivnit riziko rozvoje reakce štěpu proti hostiteli (GvHD, Graft versus host disease) po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk (HSCT). Autoři vytvořili retrospektivní kohortovou studii, v níž u pacientů po aloHSCT zjišťovali spojitost mezi užíváním antibiotik proti anaerobům a výskytem GvHD. Do studie byla zařazena data 1 214 pacientů, u nichž došlo k rozvoji febrilní neutropenie mezi 7. až 28. dnem po HSCT. Bylo porovnáváno riziko vzniku GvHD a mortalita mezi dvěma skupinami pacientů – první skupina užívala piperacillin/tazobactam nebo karbapenemy (celkem 491 pacientů) a druhá antibiotika s malým efektem na anaeroby (aztreonam, cefepim nebo deftazidim (celkem 723 pacientů). Užívání antibiotik proti anaerobům bylo spojeno s vyšším rizikem akutní střevní/jaterní GvHD (HR 1,26) a mortalitou na akutní GvHD (HR 1,63). Nebyl rozdíl mezi výskytem chronické GvHD a mortalitou na ni. Anaerobní antibiotika vedla ke snížení diverzity střevní mikrobioty, redukovala množství Bifidobacteriales a Clostridiales, došlo ke ztrátě bakteriálních genů kódujících enzymy pro produkci krátkořetězcových mastných kyselin. Právě střevní/jaterní GvHD předcházel ostrý pokles v biosyntéze butyrátu po léčbě antibiotiky. Výsledky tedy ukazují, že antibiotika proti anaerobním bakteriím mohou mít negativní dopad na výskyt akutní GvHD a mortalitu.
https://www.bbmt.org/article/S1083-8791(20)30442-0/fulltext

Bibliografické údaje: