NEJM

http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1708337

Efekt sotagliflozinu, který je přidán k inzulinu u pacientů s DM I

Velká část pacientů s DM I nedosáhne adekvátní kontroly glykémie pouze s použitím inzulinu. Autoři tedy zjišťovali bezpečnost a účinnost sotagliflozinu v kombinaci s inzulinem.
Fáze 3 dvojitě zaslepené studie zapojila 133 center po celém světě, účastnilo se 1402 pacientů s DM I, kteří byli léčeni inzulinem. Ti dostali k léčbě buď sotagliflozin, nebo placebo. Studie probíhala 24 týdnů. Ve skupině s sotagliflozinem došlo ve větší míře k dosažení cíle, tj. snížení glykovaného hemoglobinu pod 7 %, tj. 200 z 699 pacientů vs. 107 z 703. Ve skupině s sotagliflozinem také došlo ke snížení hmotnosti, systolického krevního tlaku a snížení denní bolusové dávky (-2,8 U/den). Počet vážných hypoglykemických epizod byl stejný v obou skupinách. Ty méně závažné se méně vyskytovaly ve skupině s sotagliflozinem. Diabetická ketoacidóza se více vyskytovala ve skupině pacientů se sotagliflozinem, 3 % vs. 06 %).
Mezi pacienty s DM I, kteří jsou na inzulinu bylo lepších výsledků dosaženo s přidáním sotagliflozinu, nevýhodou byl vyšší výskyt diabetické ketoacidózy.



http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1613773

Neinvazivní radioablace jako léčba komorové tachykardie

Nedávné pokroky umožnily neinvazivní zmapování srdečních arytmií pomocí elektrokardiografického zobrazování a neinvazivního využití přesné radiační ablace se stereotaktickou tělovou radiační terapií (SBRT).
Autoři kombinovali tyto techniky, aby vytvořili bezkatetrovou elektrofyziologicky vedenou, neinvazivní srdeční radioablaci u pacientů s ventrikulární tachykardií.
Cílili na arytmogenní zajizvenou oblast, což bylo možné pomocí kombinování anatomického zobrazení s neinvazivním elektrokardiografickým zobrazením během ventrikulární tachykardie. SBRT simulace, plánování a léčba doplnila standardní techniky. Pacienti byli léčeni jednou frakcí 25 Gy při vědomí.
Doba neinvazivní ablace je cca 14 minut, během tří měsíců před léčbou měli pacienti více než 6000 epizod arytmie. Během 6 postablačních týdnů to bylo 680 epizod. Po těchto 6 rizikových týdnech byli pacienti sledování 46 měsíců a došlo u nich k cca 4 epizodám arytmie, tj. redukce o 99,9 %. Redukce se podařilo dosáhnout u všech 5 do studie zařazených pacientů. Průměrná ejekční frakce levé komory neklesla, po 3 měsících se objevily jemné opacity na plicích s mírným zánětem, ten byl do roka plně vstřebán. Neinvazivní léčba pomocí radioablace výrazné snižuje výskyt ventrikulárních tachyarytmií.

Bibliografické údaje: