PNAS

24.01.2018

January 23, 2018

http://www.pnas.org/content/115/4/E686.abstract

Singnalizace EBV viru pomocí LMP1 proteinu indukuje silnou cytotoxickou CD8+ a CD4+ lymfocytární odpověď

B lymfotropní EBV je na počátku infekce rychle identifikován a kontrolován T lymfocyty, proto virus přechází do dlouhodobého latentního přežívání v hostiteli. Iniciální obranná reakce sestává hlavně z aktivity CD8+ cytotoxických T lymfocytů a z malé expanze CD4+ T lymfocytů. Hlavním přístupem k léčbě EVB asociovaných lymfomů je transfer autologních či alogenních T lymfocytů, které jsou stimulována na EBV transformované B lymfocyty. Klinická odpověď koreluje s četností CD4+ v léčebně podaných T lymfocytech. In vitro studie předpokládají, že EBV specifické CD4 lymfocyty mají přímou cytotoxickou aktivitu, která zatím nebyla přesně popsána. Autoři využili transgenní myši a odhalili centrální roli LMP1 v EBV signalizaci, aktivaci T lymfocytární odpovědi a transformaci EBV infikovaných buněk. LMP1 exprese B lymfocyty indukuje silnou CD4 a CD8 cytotoxickou odpověď zvýšením antigenní prezentace a exprese kostimulačních molekul CD70, OX40L a 4-1BBL. Data dále naznačují, že CD4 T lymfocyty mají výraznou terapeutickou hodnotu u LPM1 (EBV) způsobených lymfomů. Tato zjištění přinášejí vhled do ochrany proti EBV, demonstrují, že LMP1 signalizace je schopná indukovat CD4 T lymfocytární cytotoxickou odpověď a tyto znalosti by mohly být přeneseny také do praxe.



http://www.pnas.org/content/115/4/E610.abstract

Buněčný cyklus Troy+ mozkových kmenových buněk závisí na prostředí

Subependymální zóna u dospělých myší je prostředím, kde se nachází savčí neurální kmenové buňky (NSC). Jejich fenotyp, sebeobnovovací potenciál a chování zatím nebylo přesně definováno. V této studii autoři vytvořili model aktivity a chování NSC a zjistili, že toto je kontrolována díky identifikování počtu okolních NSC ve sdíleném mikroprostředí. Použitím knock-in reporter alel a single-cell RNA sekvenování bylo zjištěno, že Wnt cíl Tnfrsf19/Troy dokáže identifikovat aktivní i klidové NSC v okolí. Kvantitativní analýza sledující individuální genetické linie NSC během homeostázy nebo při odpovědi na zranění odhalila, že dochází k rychlé expanzi počtu kmenových buněk předtím, než se vrátí do klidového stavu. Toto chování je nejlépe vysvětleno stochastickým rozhodováním o osudu, kdy počty kmenových buněk ve sdíleném prostředí fluktuuje. Mapování proliferace potvrdilo, že aktivní NSC se reverzibilně vrací do klidového stavu a získávají dlouhodobou schopnost sebeobnovy. Tato zjištění nasvědčují tomu, že prostředí reguluje NSC osud/chování a počty.

Bibliografické údaje:

Titul:	vol. 115 no. 4
Vydavatel:	HighWire Press®
ISBN:	1091-6490
Odkaz na stránky:	http://www.pnas.org/content/115/4.toc

Půjčit si tuto knihu