Blood

23.11.2017

http://www.bloodjournal.org/content/130/21/2307
Efektivní terapie PI3Kδ inhibitorem leniolisibem aktivaného PI3Kδ syndromu
Patogenní gain-of-function varianty genů kódujících PI3Kδ (phosphoinositide 3-kinase δ) vedou k akumulaci přechodných B lymfocytů, senescenci T lymfocytů, lymfadenopatii a deficitu v imunitě. Tento stav se označuje jako aktivovaný PI3Kδ syndrom, APDS. Je známý genetický podklad APDS, což dává možnost najít i vhodnou terapii. V této studii autoři popisují výsledky inhibice PI3Kδ in vitro i in vivo. K léčbě byl využit leniolisib, což je selektivní PI3Kδ inhibitor, který blokuje v závislosti na dávce hyperaktivaci PI3Kδ cesty i T lymfoblastech pacientů s APDS. Klinická studie se 6 pacienty s APDS trvající 12 týdnů s eskalací dávky měla potvrdit jednak bezpečnost, a jednak účinnost. Orálně podávaný leniolisib vedl k redukci PI3K/AKT v závislosti na dávce, omezuje imunitní dysregulaci. Normalizují se počty cirkulujících přechodných a naivních B lymfocytů, redukují se počty T lymfocytů exprimujících PD-1+CD4+ a senescentních CD57+CD4− T lymfocytů. Snižuje se také zvýšená hladina IgM a zánětlivé markery, včetně interferonu gama, TNF alfa, CXCL13 a CXCL10. Po 12 týdnech se také omezila lymfoproliferace, došlo ke zmenšení lymfatických uzlin a sleziny. Léčba byla dobře tolerovaná. Studií se podařilo prokázat, že podávání leniolisibu je bezpečné a účinné.


http://www.bloodjournal.org/content/130/21/2317
Buněčná kinetika CTL019 u relabující/refrakorní B lymfoblastické akutní leukemie a u chronické lymfocytární leukémie
Tisagenlecleucel (CTL019) je imunoterapie založená na reprogramování pacientových T lymfocytů, u nichž se díky retrovirovému vektoru nesoucímu potřebný gen syntetizuje anti-CD19-CAR. Díky tomu naleznou a eliminují buňky exprimující CD19. Jelikož se v předešlých studiích potvrdila účinnost terapie u pacientů, zaměřili se autoři na analýzu celulární kinetiky CTL019 v kohortě 103 pacientů s ALL a CLL. CTL019 byl měřen v periferní krvi a kostní dřeni. Peak v periferní krvi nastal mezi desátým až čtrnáctým dnem po infuzi, pak docházelo k pomalému poklesu. Pacienti s úplnou odpovědí i pacienti s nekompletní měli vyšší koncentrace CTL019 v periferní krvi než pacienti bez odpovědi. CTL019 bylo možné naměřit ještě 780 den v periferní krvi. V kostní dřeni a mozkomíšním moku docházelo k perzistenci. Výsledky ukazují, že znalost celulární kinetiky je důležitá k nastavení správné terapie CTL019.

Bibliografické údaje:

Titul:	Vol 130, Issue 21: 2237-2358
Vydavatel:	American Society of Hematology
ISBN:	0006-4971
Odkaz na stránky:	http://www.bloodjournal.org/content/130/21

Půjčit si tuto knihu