Blood

12.10.2017

Vakcína z dendritických buněk jako postremisní léčba k prevenci nebo oddálení relapsu u akutní myeloidní leukémie

Relaps je vážným problémem u akutní myeloidní leukémie a zvyšuje riziko úmrtí. Autoři provedli druhou fázi studie, v níž sledovali vliv vakcinace dendritickými buňkami elektroporované s WT1 (Wilms tumor) mRNA na pacienty v postremisní fázi AML, u nichž bylo vysoké riziko relapsu. Jednalo se o 30 pacientů. U 13 pacientů byla zachycena antileukemická odpověď. 9 pacientů se dosáhlo molekulární remise, u 5 z nich to vydrželo po medián 109,4 měsíce. Stabilizace nemoci bylo dosaženo u 4 dalších pacientů. 5leté celkové přežití bylo vyšší u responderů než u nonresponderů, tj. 53,8 vs. 25,0 %. 5leté přežití bez relapsů bylo také vyšší u responderů, a to 50 vs. 7,7 %. Dlouhotrvající klinická odpověď korelovala s nárůstem počtu cirkulujících na polyepitopem WT1 specifických CD8 lymfocytů. Dlouhodobé přežití korelovalo s INF gamma+ TNF alfa+ WT1 specifické odpovědi v oddáleném typu hypersenzitivní reakce zprostředkované infiltrujícími CD8 lymfocyty. Vakcinace pacientů s AML s vysokým rizikem relapsu je podání vakcíny z dendritických buněk efektivní jako prevence či oddálení relapsu po standardní chemoterapii, to je dáno s indukcí odpovědi WT1 specifických T lymfocytů.
http://www.bloodjournal.org/content/130/15/1713



NOX5 a p22phox jsou dva nově identifikované regulátory monocytické diferenciace do dendritických buněk

Dendritické buňky (DC) jsou heterogenní populací profesionálních antigen prezentujících buněk a klíčovými elementy imunitního systému. Mohou nabývat různých fenotypů dle jejich lokalizace během imunitní odpovědi. Zánětlivý subset DC je derivován z cirkulujících monocytů a hrají klíčovou roli v zánětu a infekci. Cesta kontrolující diferenciaci monocytů do DC je popsána v tomto textu. Autoři ověřovali možnosti, že v procesu přeměny hrají roli NOX (nicotinamide adenine dinucleotide phosphate reduced form oxidases). Zjistili, že diferenciace Mo-DC byla inhibována přidáním inhibitorů NOX a ROS scavengerů. U pacientů s chronickou granulomatózní nemocí s deficitem p22phox bylo také prokázáno, že proces závisí na p22phox, a ne na gp91phox/NOX2. Další pokusy určily jako hlavní složku NOX5. Její exprese výrazně roste během Mo-DC diferenciace, nikoli při Mo-makrofágové diferenciace. NOX5 byla exprimována cirkulujícími DC a nižší exprese byla zachycena u plazmocytoidních DC. NOX5 byla překvapivě lokalizovaná na vnější membráně mitochondrií a interagovala s p22phox. Selektivní inhibitory a malé interferující RNA cílící na NOX5 jen dopotrvdili správnost závěru, že NOX5 kontroluje Mo-DC diferenciaci a to regulací signální cesty JAK/STAT/MAPK a NFκB. NOX5-p22phox jsou nepostradatelné pro rozvoj zánětlivé odpovědi.
http://www.bloodjournal.org/content/130/15/1734

Bibliografické údaje:

Titul:	Vol 130, Issue 15: 1685-1775
Vydavatel:	American Society of Hematology
ISBN:	0006-4971
Odkaz na stránky:	http://www.bloodjournal.org/content/130/15?current-issue=y

Půjčit si tuto knihu