NEJM September 20, 2018

https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1808721

Kardiovaskulární bezpečnost Larcaserinu u pacientů s nadváhou nebo obézních

Lorcaserin je selektivní agonista serotoninových 2C receptorů, které regulují chuť k jídlu. Je tedy využíván u pacientů s nadváhou či obezitou. Zatím však nebyla určena bezpečnost a vliv na kardiovaskulární systém.
Studie se účastnilo 12000 pacientů s nadváhou nebo obezitou, kteří také trpěli aterosklerózou či byli ve velkém riziku vzniku kardiovaskulárního onemocnění. Pacienti dostávali buď lorcaserin, nebo placebo.
Primárním výstupem byla bezpečnost, tj. výskyt smrti z kardiovaskulárních příčin, infarkt myokardu, iktus. Byly sledovány i další parametry, srdeční selhávání, hospitalizace s nestabilní anginou pectoris, koronární revaskularizace.
Za rok došlo k poklesu hmotnosti nejméně o 5 % u 38,7 % pacientů na lorcaserinu a u 17,4 % pacientů na placebu. Pacienti, kteří užívali lorcaserin, měli mírně nižší rizikové faktory pro vznik kardiovaskulárních nemocí, např. krevní tlak, srdeční frekvenci, lipidy, glykémii) v porovnání s pacienty s placebem. V průběhu dalších let (medián sledování 3,3 roky) se patologie popsané v primárním výstupu vyskytly u 2 % pacientů na lorcaserinu a u 2,1 % pacientů s placebem. Další kardiovaskulární příhody se objevily u 4,1 % vs. 4,2 % pacientů. Vedlejší účinky byly vzácné s vyskytovaly se shodně v obou skupinách. Jen u lorcaserinu se více objevovala komplikace v podobě vážné hypoglykémie.
U vysokorizikové populace, tj. pacientů s nadváhou nebo obezitou, podporuje lorcaserin snížení hmotnosti, nesnižuje však v porovnání s placebem výskyt kardiovaskulárních komplikací spojených s vysokou hmotností.


https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1805090

Rivaroxaban jako tromboprofylace po hospitalizaci se systémovými nemocemi

Pacienti, kteří jsou hospitalizováni se systémovými nemocemi, mají vyšší riziko venózního trombembolismus po propuštění. Zde nastupuje nutnost podávat tromboprofylaxi. Autoři vytvořili randomizovanou dvojitě zaslepenou studii, do které byli zařazeni pacienti se systémovým onemocněním a zvýšeným rizikem trombembolismus. Celkově se jednalo o 12019 pacientů. Riziko trombembolismus se hodnotilo dle IMPROVE (International Medical Prevention Registry on Venous Thromboembolism), ve studii byli pacienti s hodnotou 4 a vyšší (0‒10; vyšší hodnoty znamenají vyšší riziko) nebo se skórem 2 nebo 3 + vyšší d-dimery. Pacienti užívali buď rivaroxaban, nebo placebo po 45 dní. Primárním výstupem byl výskyt symptomatického venózního trombembolismu nebo smrt z trombembolické příčiny. Sledoval se také výskyt vážných krvácivých komplikací.
Primární sledované parametry se vyskytly u 50 z 6007 pacientů (0,83 %) s rivaroxabanem a u 66 z 6012 pacientů (1,10 %) s placebem. Nefatální symptomatické trombembolické komplikace se objevily u 0,18 % pacientů s rivaroxabanem a u 0,42 % pacientů s placebem. Vážené krvácení se vyskytlo u 0,28 % pacientů s rivaroxabanem a u 0,15 % pacientů s placebem.
Rivaroxaban podávaný 45 dní po propuštění z nemocnice nesnižuje riziko vzniku symptomatických komplikací trombembolismus a smrti v porovnání s placebem. Není ale zatížen komplikacemi v podobě vážného krvácení.

Bibliografické údaje: