NEJM March 22, 2018

http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1713976

Venetoclax-Rituximab u relabující nebo refrakterní chronické lymfocytické leukémie

Venetoclax inhibuje BCL2, antiapoptotický protein, který CLL buňky nadměrně exprimují. Účinnost podání venetoclaxu v kombinaci s rituximabem u pacientů s relabující nebo refrakterní CLL byla sledována v této studii.
Jednalo se o randomizovanou studii, 3 fáze, v ní bylo 389 pacientů, kteří dostávali venetoclax 2 roky + rituximab prvních 6 měsíců nebo bendamustin + rituximab po dobu 6 měsíců.
Medián sledování byl 23,8 měsíců, počty pacientů bez progrese za danou dobu určenou autory studie byly vyšší u pacientů, kteří užívali venetoclax a rituximab (u 32ze 194 pacientů došlo k progresi nebo úmrtí u pacientů s bendamustinem + rituximabem to bylo 114 pacientů ze 195). 2leté přežití bez progrese bylo 84,9 % vs. 36,3 %. Benefit podávání venetoclaxu se projevil jak u pacientů s delecí 17p (81,5 vs. 27,8 %), tak i bez delece (85,9 % vs. 41,0 %).
Kombinace venetoclaxu a rituximabu je účinnější než kombinace bendamustinu s rituximabem.


http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1714855

Terapie vysokým průtokem kyslíku u dětí s bronchiolitidou

Terapie s vysokým průtokem kyslíku nosní kanylou je využívána u kojenců s bronchiolitidou, přestože je málo důkazů o její přínosnosti.
V multicentrické, randomizovaná studii bylo 1472 dětí mladších 12 měsíců s bronchiolitidou, které vyžadovaly kyslíkovou terapii. Děti byly rozděleny do dvou skupin vysoko-průtoková vs. standardní kyslíková terapie.
Eskalační terapii, která byla podávána z důvodu selhání terapie, byla nutná u 12 % dětí s vysokotlakou kyslíkovou terapií a u 23 % dětí se standardní terapií. Nebyl rozdíl v délce hospitalizace a nutnosti podávání kyslíkové terapie. V obou skupinách se objevil jeden případ pneumotoraxu. U 102 dětí ze 167, u nichž selhala standardní kyslíková terapie, a byly převedeny vysoko-průtokovou kyslíkovou terapii, došlo po převedení ke zlepšení. Mezi kojenci s bronchiolitidou, kteří byly umístěni na JIP a byla jim podávána vysoko-průtoková kyslíková terapie, byla nižší potřeba zahájení eskalační terapie v návaznosti na předcházející selhání terapie.

Bibliografické údaje: