Blood July 26, 2018

http://www.bloodjournal.org/content/132/4/435

Bim reguluje přežití a tlumivou kapacitu CD8+FOXP3+ regulačních T lymfocytů během GvH nemoci u myší

CD8+ Foxp3+ Treg jsou regulační populací lymfocytů, jejichž funkční a ontologická podobnost s CD4+ Fox3+ T lymfocyty nebyla doposud zkoumána. Autoři využili experimentální myší model GvH nemoci a zjistili, že CD8 Treg jsou v tlumení GvH nemoci méně účinné než CD4 Treg. K definování mechanismu působení CD8 Treg byl analyzován repertoár T lymfocytů a transkripční profil in vivo derivovaných CD8 Treg a CD4 Treg, které se objevily na počátku nemoci. Polyklonální a aloantigenem indukované CD8 Treg mají repertoárovou diverzitu, která je stejná jako u konvenčních CD8 T lymfocytů, snížená suprese tedy není zapříčiněna restrikcí repertoáru. Transkripční profilování odhalilo, že CD8 Treg mají stejný profil, jaký je u CD4 Treg. Analýza signálních cest ale zjistila, že CD8 Treg mají rozdílnou genovou expresi složek signálních cest, které zodpovídají za smrt a přežití buňky. Toto bylo dále potvrzeno detailní analýzou mRNA sekvencí a proteinové exprese. Ta prokázala, že CD8 Treg mají zvýšenou expresi Bim a je redukována exprese Mcl-1. Transplantace CD8 Foxp3 Treg Bim-/- vedla k prodloužení přežití Treg a redukují GvH letalitu v porovnání s wild-type CD8 Treg. To potvrzuje, že je to právě exprese Bim, která omezuje tlumivý efekt CD8 Treg. Tohoto poznatku možná bude využito při vývoji imunoterapie.


http://www.bloodjournal.org/content/132/4/413

Genový podpis, který odliší konvenční a leukemický nonnodální lymfom z plášťových buněk, může pomoci predikovat vývoj nemoci

Lymfom z plášťových buněk je agresivní typ B lymfocytárních malignit. Ale u některých pacientů se setkáváme s indolentním průběhem. Heterogenní průběh nemoci je spojen s rozdílnou biologickou charakteristikou konvenčního lymfomu z plášťových buněk (cMCL) a podskupiny leukemického nenodálního MCL (nnMCL). Kritéria k rozlišení těchto dvou subtypů a k nim se vážící biologické parametry zatím nebyly popsány. Autoři popsali novou molekulární analýzu, která rozliší cMCL a nnMCL z krevních vzorků. 16genová assay (L-MCL16) byla provedena na 19 leukemických vzorcích. Další analýzy byly provedeny na 70 MCL pacientech. Bylo zjištěno 37 % případů nnMCL a 56 % cMCL. nnMCL a cMCL se lišily nodální prezentací, laktát dehydrogenázou, genovými mutacemi těžkých řetězců imunoglobulinů, volbou léčebného postupu, genomickou složitostí i delecemi CDKN2A/ATM , ale proporce s 17p/TP53 aberací byla stejná v obou podskupinách. nnMCL pacienti měli lepší celkové přežití než cMCL (3leté přežití 92 % vs. 69 %). Genomická komplexnost a TP53/CDKN2A aberace predikují kratší celkové přežití u cMCL, zatímco pouze genomická komplexita je spojená s kratší dobou k první léčbě a celkovému přežití u nnMCL. Autorům se podařilo vytvořit nový postup, kterým je možné rozpoznat dva molekulárních subtypy MCL. Znalost typu s genetickými alteracemi zlepšuje určení prognózy a může napomoci při rozhodováním o léčbě.

Bibliografické údaje: