Biology of Blood and Marrow Transplantation

January 2018

http://www.bbmt.org/article/S1083-8791(17)30721-8/fulltext

Léčba chronické GvH nemoci u psů pomocí monoklonálními antiICOS.

V myším modelu se ukázalo, že ICOS signalizace je zapojena do vzniku chronické GvH nemoci. Nedávno autoři textu prokázali, že chGvH nemoc může být vyvolána také u psů po transplantaci hematopoetických buněk (HCT). U nich je také zvýšená exprese ICOS na T lymfocytech. Ve studii se autoři zaměřili právě na tuto molekulu, psům po HCT podávali monoklonální antiICOS. Studie byla provedena na 5 psech, kteří dostali graft od nepříbuzných psů po celkovém ozáření. Posttransplantační imunosuprese sestávala z metotrexátu a cyklosporinu. AntiICOS protilátky byly podány před rozvojem chGvH nemoci. U jednoho psa nedošlo k odpovědi na tuto terapii a došlo k rozvoji chGvH nemoci stejně jako u psů z kontrolní antiICOS neléčené skupiny. U dalších psů došlo k oddálení doby přežití do diagnostikování chGvH. Studie je hodně limitovaná počtem zvířat a krátkou dobou studie. Zdá se však pravděpodobné, že by použití antiICOS mohlo být pro psy prospěšné.


http://www.bbmt.org/article/S1083-8791(17)30771-1/fulltext

Výsledky druhé transplantace hematopoetických buněk u pacientů s thalassemií major zlepšuje léčebný režim s treosulfanem

Rejekce graftu po alogenní transplantaci se vyskytuje až u 20 % pacientů, kteří trpí beta thalassemií major. Je málo dat, která by sledovala dlouhodobé výsledky pacientů, kteří prošli rejekcí graftu. Autoři vytvořili retrospektivní analýzu pacientů, u nichž došlo k selhání graftu a byla provedena další transplantace. Jednalo se o dětské pacienty s mediánem věku 8 let. U 32 došlo k rejekci primárního graftu, u 30 i druhého graftu. Režim před další transplantací byl podstaven u 7 pacientů na použití busulfanu k myeloablaci, u 12 byl základem treosulfan a zbylí pacienti neměli myeloablativní režim z důvodu zdravotního stavu. Žádný z pacientů, který prošel před další transplantací předléčbou treosulfanem, neodmítl graft, u jednoho došlo k úmrtí z důvodu rozvoje chronické GvH nemoci. U léčbě založené na busulfanu byly výsledky horší, 10 ze 17 pacientů zemřelo po druhé transplantaci z důvodu rejekce a 3 v souvislosti s toxicitou léčbou. Hůře na tom byli také pacienti bez myeloablace. Podávání treosulfanu před další transplantací zlepšuje výsledek léčby.

Bibliografické údaje: