NEJM

13.12.2018

Imunitní únik AML buněk během relapsu po alogenní transplantaci

Konsolidační terapie u akutní myeloidní leukémie, alogenní transplantace hematopoetických kmenových buněk je ověřenou léčbou, při níž dochází také k reakci mediované graft vs. leukémie. Autoři vytvořili hypotézu, že selektivní imunitně mediovaný tlak vytváří určitý vzorec evoluce nádoru při relapsu nemoci.
Autoři provedli exomové a RNA sekvenování na párových vzorcích získaných v iniciální fázi AML a během relapsu po transplantaci (HLA-matched sourozenci, HLA-matched nepříbuzný dárce, HLA-mismatched nepříbuzný dárce) a během relapsu po chemoterapii.
Exomové sekvenováním bylo odhaleno, že spektrum získaných a ztrátových mutací během relapsu po transplantaci jsou téměř shodné se spektrem u relapsu po chemoterapii.
Relaps po transplantaci nebyl spojen se získáním předtím nezaznamenaných AML-specifických mutací nebo strukturálních variací v genech souvisejících s imunitou. Při RNA sekvenování vzorků od pacientů v relapsu po transplantaci byla odhalena dysregulace v cestách zapojených do adaptivní a vrozené imunity, včetně down-regulace MHC II genů (HLA-DPA1, HLA-DPB1, HLA-DQB1, and HLA-DRB1), a to 3‒12x nižší než v párových vzorcích před na počátku AML. Flow cytometrie a imunohistochemická analýza potvrdila snížení exprese MHC II v relapsu u 17 z 34 pacientů kteří měli relaps po transplantaci. Výsledky předpokládají, že terapii interferonem gama může rychle zvrátit tento fenotyp u AML blastů in vitro.
AML relaps po transplantaci není spojený se získanými relaps-specifickými mutacemi v genech souvisejících v imunitním systému. Byla však zaznamenána dysregulace v cestách, které ovlivňují imunitní funkce, včetně snížení exprese MHC II genů, které jsou zapojeny do antigenní prezentace. Tyto epigenetické změny mohou být reverzibilní a měnit se během vhodné terapie.
https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1808777


Radikální prostatektomie vs. sledování; 29leté sledování

Radikální prostatektomie redukuje mortalitu u pacientů s klinicky detekovaným karcinomem prostaty, ale chybí důkaz z randomizované dlouhosledující studie.
Studie se účastno 695 mužů s lokalizovaným karcinomem prostaty, kteří byli sledováni nebo podstoupili radikální prostatektomii, a to od října 1989 do února 1999, data byla získávána po celou dobu do 2017.
V prosinci 2017 261 pacientů z 347, kteří podstoupili radikální prostatektomii a 292 z 348 pacientů, kteří byli sledovány, zemřelo. 71 úmrtí u pacientů s operací a 110 úmrtí u sledování zemřelo na podkladě karcinomu prostaty. Radikální prostatektomie prodloužila během 23 let sledování život průměrně o 2,9 roku.
https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1807801

Bibliografické údaje:

Titul:	VOL. 379 NO. 24
Vydavatel:	Massachusetts Medical Society
ISBN:	1533-4406
Odkaz na stránky:	https://www.nejm.org/toc/nejm/379/24

Půjčit si tuto knihu