The Lancet

Ticagrelor vs. clopidogrel při použití u elektivní perkutánní koronární intervence

Perkutánní koronární intervence (PCI) je spojená také s myonekrózou, která může negativně ovlivnit prognózu pacienta. V této studii autoři porovnávali účinnost ticagreloru a clopidogrelu v redukci periprocedurálních ischemických komplikací. Jednalo se o fázi 3b studie, která probíhala ve 49 nemocnicích ve Francii a ČR. Studie se účastnilo 1 910 pacientů se stabilní koronární arteriální nemocí rozdělených do dvou skupin, z nichž jedné byl podáván ticagrelor a druhé clopidogrel. Primárním výstupem byl výskyt srdečního infarktu, velkého poškození myokardu, vážného krvácení do 48 hodin po zákroku. Ze skupiny s ticagrelorem bylo vyloučeno 15 pacientů, ze skupiny s clopidogrelem 12 pacientů. Po 48 hodinách se primární sledované parametry objevily u 334 (35 %) pacientů s ticagrelorem a u 341 (36 %) pacientů s clopidogrelem. U komplikací v podobě vážného krvácení nebyl zachycen žádný rozdíl ve výskytu. Během 30 dní po zákroku se však u ticagreloru častěji (11 %) než u clopidogrelu (8 %) objevovaly komplikace v podobě mírnějšího krvácení. Ticegralor není účinnější než clopidogrel v redukci periprocedurální myokardiální nekrózy po elektivní PCI a není rizikovější v případě vážného krvácení. Není tedy nutné měnit standardy léčby, v nichž je veden clopidogrel.

https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(20)32236-4/fulltext

Dlouhodobá kardiovaskulární bezpečnost podávání febuxostatu vs. alopurinolu u pacientů s dnou
Febuxostat a alopurinol se používají ke snížení hladiny močoviny, a to hlavně u pacientů s dnou. Vyskytly se však pochyby, zda je feboxustat bezpečný, a to ve vztahu ke kardiovaskulárnímu systému. Autoři tedy zjišťovali bezpečnost léku febuxostat vs. alopurinol u 6 128 (3 063 vs. 3 065) pacientů s dnou. Medián sledování byl 1 467 dní a medián doby léčby 1 324 dní. Primárním výstupem byla hospitalizace pro nefatální infarkt myokardu či přítomnost biomarkerů svědčících pro akutní koronární syndrom, nefatální iktus a smrt z kardiovaskulárních příčin. U pacientů na febuxostatu nedošlo k vyššímu výskytu všech sledovaných komplikací než u pacientů na alopurinolu (1,72 vs. 2,05 případů na 100 pacientů za rok). Ve skupině s febuxostatem došlo k úmrtí 222 (7,2 %) pacientů a 1 720 (57,3 %) pacientů mělo vážné nežádoucí účinky spojené s léčbou. Ve skupině s alopurinolem došlo k 263 úmrtím (8,6 %) a u 59,4 % pacientů se objevily vážné nežádoucí účinky. Randomizovaná terapie byla ukončena u 32,4 % pacientů na febuxostatu a u 16,5 % pacientů na alopurinolu. Febuxostat není v případě nežádoucích kardiovaskulárních účinků nebezpečnější než alopurinol a jeho dlouhodobé užívání není spojeno s vyšším rizikem úmrtí.

https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(20)32234-0/fulltext

Bibliografické údaje: