NEJM

Účinnost a bezpečnost itepekimabu u pacientů se středně těžkým až těžkým astmatem

Monoklonální protilátky proti IgE, interleukinu 4, 5 a 13 jsou efektivní v léčbě vážného astmatu typu 2. Nová monoklonální protilátka cílí na interleukin 33. Jedná se o itepekimab, jehož bezpečnost a účinnost jak při samostatném podávání, tak i v kombinaci s dupilumabem byla předmětem studie.
Studie se účastnilo 296 pacientů, kteří byli randomizováni do 4 stejně velkých skupin. Jednalo se o pacienty se středně těžkým až těžkým astmatem, kteří se léčili inhalačními glukokortikoidy a LABA (dlouhodobě působící β2 agonisté ). Pacienti dostávali buď itepekimab, itepekimab + dupilumab, dupilumab, nebo placebo. LABA byly vysazeny po 4 týdnech od začátku studie a dávky glukokortikoidů byly sníženy mezi šestým a devátým týdnem. Po 12 týdnech užívání došlo ke ztrátě kontroly astmatu u 22 % pacientů s itepekimabem, u 27 % pacientů z kombinované skupiny, 19 % pacientů s dupilumabem a u 41 % pacientů na placebu. Hodnoty odds ratio ve srovnání s placebem byly následující: ve skupině s itepekimabem 0,42, v kombinované skupině 0,52 a ve skupině s dupilumabem 0,33. V porovnání s placebem byly hodnoty FEV1 (usilovný výdechový objem za 1 sekundu) před podáním bronchodilatátorů vyšší u pacientů na obou monoterapiích, nikoli na kombinované terapii. Itepekimab zlepšil kontrolu astmatu a kvalitu života v porovnání s placebem. Vedl také ke snížení počtu eozinofilů v krvi. Incidence nežádoucích účinků byla stejná ve všech čtyřech studiích. Výsledky tedy ukazují, že itepekimab snižuje incidenci zhoršení astmatu a zlepšuje plicní funkce u pacientů se středně těžkým až těžkým astmatem.

https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2024257


Risankizumab v léčbě těžkého astmatu

V léčbě astmatu by mohly být použity také monoklonální protilátky proti interleukinu 23. Jejich účinky byly testovány ve studii se 105 pacienty, kteří dostali risankizumab, a se 109 pacienty na placebu. Doba do prvního zhoršení astmatu byla v mediánu 40 vs. 86 dní (risankizumab vs. placebo). RR (rate ratio) pro roční zhoršení astmatu v porovnání s placebem byl 1,49 a pro vážné exacerbace 1,13. Ve vzorcích sputa se zjistilo, že risankizumab snížil aktivitu T lymfocytů zapojených do patologie astmatu, hlavně Th17. Během užívání se neobjevily žádné závažné nežádoucí reakce. Léčba risankizumabem je tedy u pacientů s těžkým astmatem jak účinná, tak bezpečná.

https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2030880

Bibliografické údaje: