The Journal of Allergy and Clinical Immunology

http://www.jacionline.org/article/S0091-6749(17)30986-7/abstract

Alterované hladiny IgD u pacientů v nosních dýchacích cestách u pacientů s chronickou rhinosinusitidou

IgD jsou známé hlavně jako molekuly koexprimované s IgM na naivních B lymfocytech. Zvýšení hladin solubilního IgD a zvýšený poměr IgD:IgM bylo zachyceno u lidí ve sliznici horních cest dýchacích. Autoři studie se zaměřili na hladiny sIgD a IgD B lymfocyty a jejich alteraci v nosní sliznici u pacientů s chronickou rhinosinusitidou. Dále charakterizovali IgD B lymfocytární populaci a prozkoumali klinické a lokální zánětlivé faktory asociované s sIgD hladinou ve tkáních.
Zastoupení IgD B lymfocytů a sIgD hladiny byly zvýšené u pacientů s chronickou rhinosinusitidou bez nosních polypů v porovnání se zdravou kontrolou, a to až 4x. IgD B lymfocyty se vyskytovaly hlavně v periglandulárních prostorech. Zvýšilo se hlavně zastoupení IgD+CD19+CD38bright plazmablastů. V uncinátní tkáni pacientů s chronickou rhinosinusitidou byla také zvýšená hladina IL-2, která pozitivně korelovala s tkáňovou hladinou IgD. Další testy prokázaly, že v supernatantu z IL-2 stimulované disociované tkáně byla také vyšší koncentrace sIgD než ve stejných vzorcích u zdravých pacientů. Tkáň pacientů s chronickou rhinosinusitidou, kteří byli preoperačně léčeni antibiotiky a pacientů s patogenní bakteriální kolonizací vykazovaly vyšší hodnoty IgD než u pacientů bez těchto dvou modalit.
Výsledky ukazují na to, že IgD může zvyšovat slizniční imunitu nebo zánět nebo reagovat na bakteriální infekci u pacientů s chronickou rhinosinusitidou.


http://www.jacionline.org/article/S0091-6749(17)30576-6/abstract

Transplantace thymu u kompletního DiGeorge syndromu, evropské zkušenosti

Transplantace thymu je slibnou léčebnou strategií pro pacienty s kompletním DiGeorge syndromem (cDGS). Sledováno bylo 12 pacientů s cDGS, kteří podstoupily transplantaci s využitím alogenního thymu.
2 pacienti zemřeli na preexistující virovou infekci bez obnovy thymopoezy, 1 později vinou autoimunitní trombocytopenie. 1 novorozenec měl po transplantaci septický šok, který vedl ke ztrátě graftu a nutnosti druhé transplantace. U 10 pacientů došlo k obnovení thymopoezy za cca 5–6 měsíců po transplantaci. Medián cirkulujících naivních CD4 byl 44 x 106/l a 200 x 106/l za 12 a 24 měsíců, TRECs (T-cell receptor excision circles) byly 2,238/106 a 4,184/106 T lymfocytů. Počty nedosahovaly normálních hodnot pro daný věk, ale pacienti byli schopní „odstranit“ preexistující infekci a i ty dále získané. Po mediánu 49 měsíců (22–80) došlo u 8 k vysazení profylaktické antibiotické terapie, u 5 došlo k ukončení podávání imunoglobulinů. Histologicky bylo potvrzeno, že u 7 pacientů z 11, kteří podstoupili biopsii, že byla obnovena thymopoeza, u 5 pacientů došlo k plné maturaci do terminálních stadií formování Hassallových tělísek. AIRE exprese byla také potvrzena. Autoimunitní komplikace byly zdokumentovány u 7 z 12 pacientů. U 2 časná transientní autoimunitní hemolýza po léčbě se již neobjevila. U 5 dalších to byly autoimunitní thyroidita, hemolýza, trombocytopenie a neutropenie.
Studie potvrzuje, že transplantace thymu může rekonstituovat T lymfocyty u pacientů s cDGS, ale často se objevují autoimunitní komplikace.

Bibliografické údaje: