Medindex pro lékaře Časopisy: anotace PNAS - Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 2019 PNAS March 05, 2019

PNAS

PNAS March 05, 2019

06.03.2019

Biosyntéza magnetických nanočástice z nano-degradačních produktů v lidských kmenových buňkách

Magnetické nanočástice poskytují možnost zobrazit kmenové buňky nebo mohou sloužit v bioinženýrství k tvorbě tkání. Zatím však nebylo zjištěno, jaký je další intracelulární osud nanočástice. Ukazuje se, že magnetické nanočástice se mohou v lidských buňkách vyskytovat i přirozeně. Jejich původ a potenciální endogenní syntéza nejsou zatím popsány. Autoři se snažili zjistit přesný životní cyklus magnetických nanočástice. Zjišťovali jejich transformaci po internalizaci mezenchymálními kmenovými buňkami a jejich funkci v určitých diferenciačních stavech (nediferencované, procházející adipogenezi, osteogenezi a chondrogenezi). Byl využit magnetismus jako určení transformačního procesu. Prokázalo se, že došlo k důležité degradaci nanočástic během chondrogeneze. U ostatních cest byly kmenové buňky po degradaci nanočástice překvapivě remagnetizovány. Tento demagnetizační fenomén je přímou demonstrací možnosti neosyntézy magnetických nanočástice in cellulo a může dát poklad pro další výzkumy a pochopení magnetických krystalů v lidských buňkách. Neosyntéza byla zaznamenána v endosomech a zapojila se do ní H-podjednotka feritinu. Navíc se ukázalo, že je to klíčový proces, jímž se buňka brání dlouhodobé cytotoxicitě (vlivu na diferenciaci), která je spojená s vysokou dávkou magnetických nanočástice v kmenových buňkách.
https://www.pnas.org/content/116/10/4044


Deplece Treg v nádoru pomocí anti-CD25 imunotoxinem indukuje CD8 T lymfocyty mediovanou systémovou protinádorovou imunitu

Mikroprostředí nádoru hraje kritickou roli v kontrole progrese nádoru a imunitním dozoru. Autoři vytvořili imunotoxin (2E4-PE38) selektivně zabíjí myší buňky exprimující CD25. V pokusu autoři dále využili 3 myší nádorové modely, a to mezoteliom, karcinom prsu a tlustého střeva. Nádory byly myším implantovány na dvě místa. Pátý a devátý den byl do jednoho nádoru přímo injikován 2E4-PE38, do druhého nikoli. Podání 2E4-PE38 vedlo ke kompletní regresi u 85 % mezoteliomů, u 100 % nádoru prsu a u 100 % nádorů tlustého střeva. Podání vedlo také ke kompletní regresi nádorů, do nichž nebyla látka přímo injikována, v případě mezoteliomů to bylo 77 %, u karcinomu prsu 46 % a u karcinomu tlustého střeva 92 %. Myši s kompletní regresí obou nádorů střeva byly imunní proti znovuvystavení nádorovým buňkám. Myši s kompletní regresí mezoteliomu a nádoru tlustého střeva měly zkříženou mezinádorovou imunitu a došlo k rejekci obou typů nádorů po implantaci. Aplikace anti-CD25 protilátky nebo mutantního inaktivního imunotoxinu není efektivní. Nádory byly také analyzovány 3 dny po aplikaci 2E4-PE38. Ukázalo se, že došlo k výraznému snížení Treg lymfocytů, ale pouze v nádoru, nikoli ve slezině. Zvýšil se počet CD8 lymfocytů produkujících IFN gama, tyto také exprimovaly aktivační markery, došlo také ke zvýšení počtu makrofágů a konvenčních dendritických buněk. Léčba protilátkami proti CD8 narušila protinádorový efekt 2E4-PE38. Selektivní deplece Treg v nádorovém mikroprostředí vede k rozvoji CD8 T lymfocytární protinádorové imunitní odpovědi ve třech typech myších modelů rakoviny.
https://www.pnas.org/content/116/10/4575

Bibliografické údaje:

Titul: vol. 116 no. 10
Vydavatel: National Academy of Sciences
ISBN: 1091-6490
Odkaz na stránky: https://www.pnas.org/content/116/10