Cytotherapy

http://www.celltherapyjournal.org/article/S1465-3249(17)30695-3/fulltext

Mezenchymální stromální buňky ochraňují lidské kardiomyocyty před poškozením způsobeným fibrilami amyloidu

Amyloidóza z lehkých řetězců (LC) je charakterizována vznikem extracelulárních depozit imunoglobulinových lehkých řetězců v podobně amyloidních fibril. Pacienti s LC mají vyšší morbiditu a mortalitu danou i tím, že LC se mohou ukládat v srdci. Současná léčba je cílená na plazmatické buňky, což má redukovat tvorbu amyloidu. Je zde však tlak na to, aby byl poznán přesný mechanismus, jakým dochází k poškození srdeční tkáně amyloidem, aby byla vytvořena cílená a účinná terapie. V předešlém textu autoři prokázali, že solubilní LC a další fibrilární útvary mohou způsobit apoptózu a inhibovat buněčný růst v případě kardiomyocytů. V této studii se zaměřili na možnosti využití kmenových buněk u případů poškození srdeční tkáně LC. Využili sledování živých buněk a proteomickou analýzu, aby zjistili, jak MSCs ovlivňují zastavení růstu buněk způsobené amyloidními fibrilami. Podařilo se prokázat, že MSCs odblokovávají zastavený růst buněk způsobený LC fibrilami, jimiž byly vystaveny. Dále bylo demonstrováno, že tento efekt vyžaduje kontakt a může být mediován parakrinně produkovanými faktory, které modulují buněčnou adhezi a remodelaci extracelulární matrix. Studií se podařilo prokázat, že MSCs mohou ochránit kardiomyocyty před poškozením LC amyloidem a tohoto poznatku by mohlo být využito také v klinické praxi.


http://www.celltherapyjournal.org/article/S1465-3249(17)30660-6/fulltext

Molekulární a funkční charakteristika CD133+ kmenových/progenitorových buněk pacientů v posledním stadiu jaterní nemoci (ESLD)

Autoři nedávno demonstrovali, že reinfuze CD133+ kmenových/progenitorových buněk (SPCs) pacientů s ESLD je účinné a bezpečné, zlepšuje, byť dočasně, jaterní funkce. Mechanismus, jakým se toto děje, se rozhodli rozklíčovat v této studii.
Charakterizovali cirkulující SPCs u pacientů s ESLD, který podstoupili CD133+ terapii. Následně vytvořili in vitro model napodobující prostředí, v němž interagují SPCs/játra, využili k tomu G-CSF mobilizované CD133+ a LX-2 hepatální stelátní buňky. U pacientů s ESLD je normální bazální hodnota cirkulujících hematopoetických buněk a endoteliálních progenitorů s narušenou klonogenní schopností. Po G-CSF léčbě byli pacienti s ESDL schopní mobilizovat signifikantní počet funkčních multipotentních SPCs a toto bylo asociováno s nárůstem hladiny cytokinů, které posilují SPC funkce.
Společná kultivace SPCs se stelátními buňkami ukázala, že je zde bidirekční cross-talk. Lidské jaterní stelátní buňky LX-2 mají v přítomnosti SPCs sníženou aktivitu a profibrotický potenciál. Stelátní buňky naopak zvyšují proliferaci a přežití 133+ SPCs, jejich endoteliální a hematopoetické funkce a vytvářejí protizánětlivý profil.
Studií tak bylo doloženo, že existuje interakce mezi SPCs pacientů s ESLF a jaterními stelátními buňkami, což indukuje funkční změny u obou typů buněk.

Bibliografické údaje: