Blood July 12, 2018

http://www.bloodjournal.org/content/132/2/210

IGF-1 podporuje trombocytopoezu primárně díky Akt aktivaci

Je známé, že IGF-1 (insulin-like growth factor-1) působí také jako faktor podporující krvetvorbu, ačkoli jeho přímý vliv na trombocytopoezu je stále málo známý. Ve studii autoři prokázali, že IGF-1 je schopný podpořit diferenciaci CD34+ buněk do megakaryocytů (MKs) stejně tak jako facilitovat PPF (proplatelet formation) a produkci trombocytů megakaryocyty. Přidání IGF-1 urychluje obnovení tvorby trombocytů u myší po vystavení 6,0 Gy a u myší, které byly vystaveny letální dávce 10 Gy a poté podstoupily transplantaci kostní dřeně. Následující testy odhalily, že ERK1/2 (extracellular signal-regulated kinase 1 / 2) a Akt aktivace zprostředkovává efekt IGF-1 ve tvorbě trombocytů. Akt aktivace indukovaná IGF-1 hraje výraznější roli než ERK 1 / 2 a trombopoetin. Navíc je efekt IGF-1 na trombocytopoezu nezávislý na signalizaci trombopoetinu, jelikož IGF-1 výrazně zvyšuje tvorbu trombocytů u i myší s homozygotní mutací receptoru pro trombopoetin. Autorům se podařilo prokázat, že na tvorbě trombocytů se výrazně podílí i IGF-1, a to nezávisle na přítomnosti trombopoetinu.


http://www.bloodjournal.org/content/132/2/223

Hemostatická efektivita trombocytů po procesu inaktivace patogenů vs. „neléčené“ trombocyty

Inaktivace patogenů v trombocytárních koncentrátech redukuje riziko infekcí přenášených krví. Ale jaký to má vliv na destičkové funkce a hemostatickou účinnost po transfuzi se zatím nehodnotilo. Autoři vytvořili randomizovanou studii, kdy porovnávali efektivitu trombocytů vystavených riboflavinu a UV B iluminační technologii vs. standardně skladované trombocyty při prevenci krvácení u pacientů s hematologickými malignitami a trombocytopenií. Do studie bylo zahnuto 469 pacientů, jimž byly podány trombocyty 567x v transfuzně léčebné periodě (283 kontrolní trombocyty 284 trombocyty po intervenci). 51 % pacientů v kontrolní skupině a 54 % pacientů v intervenční skupině mělo v transfuzně léčebné periodě grade 2 a vyšší krvácení. Rozdíl mezi skupinami tedy činí 3 %. Dle per-protokol analýzy se zjistilo, že rozdíl výskytu krvácení grade 2 a vyššího byl 8%. 44 % v kontrolní skupině a 52 % v intervenční skupině. Nebyly rozdíly v počtech pacientů, u nichž došlo k vytvoření HLA I aloprotilátek. Při pokusech se tedy nepotvrdila noniferiorita trombocytů vystavených inaktivaci kvůli patogenům vs. kontrolní trombocyty. Tyto výsledky nebyly shodné se získanými z per-protokol analýzy.

Bibliografické údaje: