Biology of Blood and Marrow Transplantation

Hematopoietic Stem Cell Transplantation for Patients with Mucopolysaccharidosis II
Transplantace hematopoetických kmenových buněk pacientům s mukopolysacharidózou II (Hunterův syndrom)

U pacientů s mukopolysacharidózou typu II, tj. Hunterova syndromu, je deficit L-iduronosulfátsulfázy a dochází k hromadění heparansulfátu. Jelikož je nedostatek informací o možnosti léčby této choroby podáním hematopoetických kmenových buněk (HSCT) rozhodli se autoři toto změnit. Ve studii sledovali klinické, biochemické a radiologické parametry u pacientů s mukopolysacharidózou po HSCT a pacientů léčenými dodáním deficitního enzymu. Měli k dispozici demografická data od 146 pacientů (27 nových případů) po HSCT, 51 s náhradou enzymu a 15 neléčených. Data ukazují, že HSCT byla bezpečná, ze 27 nových případů nedošlo k žádnému úmrtí, GvH nemoc se objevila u 8 % z 85 publikovaných případů, a 8 % pacientů zemřelo na komplikace s HSCT. Pacienti s HSCT vykazovali výraznější zlepšení v tělesné stavbě, pohyblivosti kloubů a aktivitě než pacienti na substituční terapii. Hodnoty glykosaminoglykanů byly u pacientů na substituční terapii nižší než u pacientů s HSCT. MRI vyšetření mozku prokázalo, že u pacientů po HSCT došlo ke zlepšení nebo nedošlo k žádné progresi abnormálního nálezu zachyceného před léčbou, zatímco u substituční terapie došlo k dalšímu zhoršování již nalezených abnormit. Zdá se tedy, že HSCT je pro nemocné s mukopolysacharidózou typu II výhodnější než substituční terapie chybějícím enzymem.

http://www.bbmt.org/article/S1083-8791(17)30551-7/fulltext

STAT3 Expression in Host Myeloid Cells Controls Graft-versus-Host Disease Severity
Exprese STAT3 příjemcovými myeloidními buňkami ovlivňuje vážnost GvH nemoci
Profesionální antigen prezentující buňky hrají důležitou roli v aktivaci imunitní odpovědi GvH. Ačkoli jsou asi nejdůležitější populací dendritické buňky, mají i makrofágy velký vliv na intenzitu odpovědi proti štěpu. Autoři se pokusili odhalit molekulární mechanismus, který determinuje funkci myeloidních buněk v rámci reakce GvH. Zaměřili se na STAT3, což je transkripční faktor regulující aktivitu imunitních buněk, jeho role v případě makrofágů v patogenezi GvH nemoci zatím nebyla popsána. Aby autoři zjistili, jaký vliv má STAT3 na intenzitu GvH nemoci, vytvořili myši, které nesly myeloidní buňky STAT3-, tyto myši byly buď donory, nebo příjemci graftu. Redukce exprese STAT3 myeloidními buňkami u příjemce, nikoli u dárce, zvyšuje zánětlivou odpověď, aktivaci T lymfocytů a tím také vážnost GvH nemoci. STAT3 dle všeho snižuje aloimunnní odpověď a redukuje vážnost GvH nemoci.

http://www.bbmt.org/article/S1083-8791(17)30549-9/fulltext

Bibliografické údaje: